Časté dotazy

Od 1. ledna 2027 musí být všechny indikátory (poměrové rozdělovače) nákladů na vytápění, měřiče tepla a vodoměry teplé vody s dálkovým odečtem. Přístroje bez dálkového odečtu bylo nutné do 31. prosince 2026 dovybavit nebo vyměnit (§ 5 Abs. 3 Nařízení o nákladech na vytápění – Heizkostenverordnung, HeizkostenV). Nově instalované přístroje musí mít dálkový odečet již od prosince 2021 a od prosince 2022 musí být navíc interoperabilní.

Ne. Nařízení o nákladech na vytápění se vztahuje na indikátory nákladů na vytápění, měřiče tepla a vodoměry teplé vody. Pro vodoměry studené vody povinnost dálkového odečtu neexistuje. V praxi se však většinou také převádějí na rádiový odečet, nejpozději při výměně po uplynutí lhůty ověření, aby byly všechny hodnoty k dispozici bez návštěvy bytu.

Ne. U přístrojů s dálkovým odečtem se hodnoty přenášejí rádiem, aniž by někdo musel vstoupit do bytu. Termín na místě bude jen ve výjimečných případech: při montáži nebo výměně přístrojů, když je přístroj vadný nebo již neodesílá data, a u hlásičů kouře, které nepodporují dálkovou kontrolu.

Ne. Odečet probíhá rádiem — nemusíte být přítomni ani nikomu umožnit přístup. Přítomnost je nutná jen tehdy, když přístroje montujeme, vyměňujeme nebo odstraňujeme poruchu. Takové termíny oznamujeme včas.

Přístroje s dálkovým odečtem průběžně ukládají své hodnoty a pravidelně je přenášejí. Data jsou tak k dispozici alespoň jednou měsíčně — to je předpoklad pro měsíční informaci o spotřebě, kterou vyžaduje Nařízení o nákladech na vytápění.

Přenáší se aktuální stav měřiče nebo hodnota spotřeby, hodnota k rozhodnému dni, číslo přístroje a stavová hlášení, například při poruše nebo pokusu o manipulaci. Data se odesílají šifrovaně a neobsahují jména ani adresy.

Ne po sekundách. Přístroje přenášejí své hodnoty v pevných intervalech a informace o spotřebě ukazuje Vaši spotřebu měsíčně — s porovnáním s předchozím měsícem, se stejným měsícem předchozího roku a s průměrným uživatelem. To stačí k tomu, abyste změny ve svém způsobu vytápění rozpoznali včas.

Interoperabilní přístroje poskytují svá data v otevřeném formátu nezávislém na výrobci. Díky tomu může přístroje odečítat i jiná měřicí služba. To usnadňuje změnu poskytovatele, protože nemusí být nutně instalovány nové přístroje.

Smart meter gateway je centrální komunikační jednotka inteligentního měřicího systému pro elektřinu, certifikovaná Spolkovým úřadem pro bezpečnost v informačních technologiích. Přes takovou bránu lze také sdružovat a bezpečně přenášet údaje o spotřebě tepla a vody. Nově instalované přístroje s dálkovým odečtem proto musí být od prosince 2022 připojitelné k smart meter gateway (§ 5 Abs. 2 HeizkostenV). Povinnost skutečně provozovat měření nákladů na vytápění přes gateway neexistuje.

Hovorově se tím myslí přístroje, které hodnoty digitálně zaznamenávají, ukládají a přenášejí rádiem — na rozdíl od mechanických měřičů nebo odpařovacích indikátorů, které je nutné odečítat na místě. V právním smyslu však „inteligentní měřicí systém“ označuje elektroměr se smart meter gateway podle zákona o provozu měřicích míst (Messstellenbetriebsgesetz).

Přístroje vysílají jen v krátkých intervalech velmi malé datové pakety s nízkým vysílacím výkonem. Zátěž je daleko nižší než u mobilního telefonu a pod platnými limitními hodnotami.

Pokud přenos vypadne, zpravidla to brzy zjistíme, protože chybí hodnoty. Příčinu prověříme na dálku a v případě potřeby domluvíme termín opravy nebo výměny. Jen v tomto případě může být výjimečně nutný odečet na místě. Za období výpadku se spotřeba odhadne podle Nařízení o nákladech na vytápění.

Nově instalovaná zařízení musí mít dálkový odečet již od 1. prosince 2021. Pro stávající přístroje uplyne lhůta k dovybavení 31. prosince 2026. Od 1. ledna 2027 tak musí být všechny indikátory nákladů na vytápění, měřiče tepla a vodoměry teplé vody s dálkovým odečtem.

Povinnost má vlastník budovy, v případě WEG (Wohnungseigentümergemeinschaft, společenství vlastníků jednotek) tedy společenství vlastníků jednotek. Průběžné náklady na nájem přístrojů, odečet a vyúčtování jsou podle § 7 Abs. 2 HeizkostenV a § 2 Nařízení o provozních nákladech (Betriebskostenverordnung, BetrKV) přenositelné na nájemce. Koupě přístrojů naopak není položkou provozních nákladů.

Nařízení o nákladech na vytápění neobsahuje ustanovení o pokutách. V praxi lhůta působí prostřednictvím dvou jiných mechanismů: pokud v rozporu s § 5 Abs. 2 nebo 3 HeizkostenV chybí vybavení s dálkovým odečtem, mohou si uživatelé svůj podíl na nákladech na vytápění snížit o tři procenta (§ 12 Abs. 1 Satz 2 HeizkostenV). Kromě toho může správa nést odpovědnost, pokud společenství na povinnost včas neupozorní.

Jen pro jednotlivý případ, kdy dovybavení není technicky možné nebo je ekonomicky neúnosné. To je třeba vykládat úzce a pro konkrétní budovu zdůvodnit a zdokumentovat. Paušální rozhodnutí společenství povinnost neplnit nestačí.

Často ano. Pokud dovybavení provede stávající poskytovatel, začíná pro nové přístroje většinou samostatná smlouva o nájmu přístrojů s dobou trvání až deset let. Proto by společenství mělo před dovybavením prověřit, zda chce poskytovatele změnit, ne až potom.

Základem je Nařízení o nákladech na vytápění (Heizkostenverordnung, HeizkostenV). Platí pro budovy s ústředním vytápěním nebo dálkovým teplem a má přednost před odchylnými ujednáními v nájemní smlouvě. Pro lhůty a námitky v nájemním vztahu platí doplňkově § 556 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, BGB).

Nejprve se zjistí celkové náklady budovy a u společného zařízení se rozdělí na vytápění a teplou vodu. Obě části se rozdělí na základní náklady a náklady na spotřebu: základní náklady se rozdělují podle obytné plochy, náklady na spotřebu podle naměřených hodnot. Váš podíl se nakonec započte s Vašimi zálohami.

Nejméně 50 a nejvýše 70 procent nákladů se rozděluje podle spotřeby, zbytek podle plochy (§§ 7 a 8 HeizkostenV). V některých starších budovách s olejovým nebo plynovým vytápěním a převážně izolovaným potrubím je povinných 70 procent. Vyšší podíl spotřeby lze dohodnout.

Ano. Kromě vytápění a teplé vody vyúčtováváme i studenou vodu. Pokud jsou v bytech instalovány vodoměry studené vody, rozděluje se studená voda podle naměřené spotřeby — a náklady na odpadní vodu podle stejného měřítka. Právním základem zde není Nařízení o nákladech na vytápění, ale právo provozních nákladů (§ 2 Nr. 2 a 3 BetrKV). Pokud se spotřeba měří, musí se náklady rozúčtovat podle spotřeby (§ 556a Abs. 1 BGB).

Na nájemce přenositelné jsou mimo jiné palivo a jeho dodávka, provozní elektřina, obsluha, údržba a čištění zařízení, měření emisí, nájem měřicích přístrojů a také odečet, vyúčtování a informace o spotřebě (§ 7 Abs. 2 HeizkostenV). Opravy, pořízení nových zařízení a správní náklady k nim nepatří.

V nájemním vztahu nejpozději dvanáct měsíců po skončení zúčtovacího období. Pokud za zpoždění odpovídá pronajímatel, nemůže již požadovat doplatek; přeplatek však musí přesto vyplatit.

Vyúčtování nákladů na vytápění vyhotovujeme pro našeho objednatele — správce domu nebo vlastníka. Nájemníci dostávají své vyúčtování od pronajímatele jako součást vyúčtování provozních nákladů. Ve společenství vlastníků jednotek je součástí ročního vyúčtování.

Váš podíl na spotřebě je relativní hodnota: závisí na tom, kolik spotřebovali všichni ostatní uživatelé v domě. Pokud ostatní ušetřili ještě více, Váš podíl téměř neklesne. Kromě toho mohou úsporu vyrovnat vyšší ceny energie a podíl základních nákladů, který vzniká nezávisle na spotřebě.

To nelze paušálně říci. Cena za jednotku vyplyne teprve z vyúčtování: náklady na spotřebu budovy se vydělí součtem všech naměřených jednotek. Závisí tedy na nákladech na energii a na spotřebě všech uživatelů a mění se rok od roku.

Jen omezeně. Jednotky indikátorů nákladů na vytápění jsou poměrové hodnoty, které jsou srovnatelné výhradně v rámci jedné budovy. Pro srovnání mezi budovami jsou vypovídající jen kilowatthodiny, jaké měří měřiče tepla, nebo náklady na metr čtvereční.

Indikátory nákladů na vytápění zobrazují jednotky, nikoli kilowatthodiny. Ve vyúčtování se tyto jednotky ohodnotí faktorem pro příslušné otopné těleso, protože velká otopná tělesa vydávají více tepla než malá. Kromě toho se displej k rozhodnému dni vynuluje; hodnota z předchozího roku zůstává většinou v paměti k dispozici.

Indikátory nákladů na vytápění reagují na teplotu otopného tělesa. Pokud se v létě zahřeje — například přímým sluncem nebo proto, že topení krátce běží —, mohou vzniknout jednotlivé jednotky. Moderní elektronické přístroje takové cizí teplo do značné míry odlišují od skutečného topného výkonu, takže vliv zůstává malý.

Odhad je přípustný, pokud přístroj selhal nebo z jiného závažného důvodu nejsou k dispozici použitelné hodnoty (§ 9a HeizkostenV). Základem jsou dřívější období nebo srovnatelné místnosti. U přístrojů s dálkovým odečtem jsou odhady vzácné, protože výpadky se odhalí včas.

Pokud se odhad týká více než 25 procent obytné nebo užitné plochy, musí se náklady rozdělit celkově podle plochy místo podle spotřeby (§ 9a Abs. 2 HeizkostenV).

Obraťte se nejprve na svého pronajímatele nebo správce domu. Nájemníci mají právo nahlédnout do dokladů a mohou do dvanácti měsíců od doručení vznést námitky. Správci domů a vlastníci jako naši objednatelé se mohou obrátit přímo na nás; hodnoty prověříme a chybná vyúčtování opravíme.

O 15 procent, pokud se nevyúčtovává podle spotřeby, a vždy o 3 procenta, pokud přes povinnost nejsou instalovány přístroje s dálkovým odečtem nebo chybí předepsané informace ve vyúčtování a informace o spotřebě (§ 12 HeizkostenV).

I za neobsazený byt vznikají základní náklady, protože se rozdělují podle plochy. Ty nese vlastník. Náklady na spotřebu vznikají jen tehdy, pokud se skutečně topilo — například kvůli ochraně před mrazem. Neobsazenost bytu by nám proto měla být oznámena se začátkem a koncem.

Denostupně (Gradtagszahlen) vyjadřují, jak se potřeba tepla typicky rozkládá během roku: v lednu se spotřebuje mnohonásobek toho, co v květnu, v létě téměř nic. Tabulka rozděluje rok na 1 000 promile. Používá se, když je nutné spotřebu rozdělit časově, například při změně uživatele bez mezistavů.

Vyúčtovává se jen to, co bylo v zúčtovacím období skutečně spotřebováno: počáteční zásoba plus nákupy, minus konečná zásoba. Zbývající zásoba v nádrži přechází do dalšího období. Spotřeba se zpravidla oceňuje podle pořadí dodávek — nejprve starší, poté novější olej.

Pro budovy s nejméně dvěma jednotkami, které jsou společně zásobovány z centrálního zařízení pro vytápění nebo ohřev teplé vody nebo dálkovým teplem — tedy pro většinu bytových domů a společenství vlastníků jednotek. Výjimka platí pro domy se dvěma byty, v nichž jeden z bytů obývá sám pronajímatel: tam si strany mohou rozdělení dohodnout volně.

Nájemníci na to mají dvanáct měsíců od doručení vyúčtování. V této lhůtě mohou také požadovat nahlédnutí do dokladů, například do faktur za palivo a do odečtených hodnot.

70 procent nákladů na vytápění se rozděluje podle naměřené spotřeby, 30 procent podle obytné plochy. Oněch 30 procent se nazývá základní náklady, 70 procent náklady na spotřebu.

Ne obecně. Nařízení o nákladech na vytápění povoluje jakýkoli podíl spotřeby mezi 50 a 70 procenty. Povinných 70 procent platí jen tehdy, když budova nesplňuje standard vyhlášky o tepelné ochraně z roku 1994 (Wärmeschutzverordnung 1994), je vytápěna olejem nebo plynem a volně vedené potrubí je převážně izolované (§ 7 Abs. 1 Satz 2 HeizkostenV).

To závisí na budově. Čím lépe je dům izolován, tím více určuje náklady chování obyvatel — pak je 70/30 většinou spravedlivější. V nezrekonstruovaných budovách s vysokými tepelnými ztrátami přes potrubí a stěny je 50/50 často vyváženější.

Vlastník budovy, ve společenství vlastníků jednotek shromáždění vlastníků usnesením. Klíč musí být v mezích Nařízení o nákladech na vytápění.

Jen v určitých případech: během prvních tří zúčtovacích období po prvním stanovení, při zavedení předběžného měření (Vorerfassung) nebo po stavebních opatřeních, která trvale šetří energii na vytápění. Změna platí jen od začátku zúčtovacího období a musí být uživatelům předem oznámena (§ 6 Abs. 4 HeizkostenV).

Ano, dohodou, a to až po rozdělení zcela podle spotřeby. Nařízení o nákladech na vytápění taková ujednání výslovně ponechává nedotčená (§ 10 HeizkostenV).

Ano. Také náklady na teplou vodu se musí rozdělit z 50 až 70 procent podle spotřeby a ve zbytku podle plochy (§ 8 Abs. 1 HeizkostenV). Klíč pro teplou vodu se může lišit od klíče pro vytápění.

Teplo z potrubí je teplo, které v bytech vydávají neizolované trubky topení — především stoupačky a rozvodné potrubí ve starých budovách. Místnosti spoluvytápí, ale indikátory nákladů na vytápění na otopných tělesech je nezaznamenávají.

Protože je rozloženo nerovnoměrně. Byty, kterými prochází teplá stoupačka, jsou spoluvytápěny, aniž by se počítala spotřeba. Náklady na spotřebu se pak rozdělí mezi ostatní uživatele. Vyúčtování už správně neodráží skutečný odběr tepla.

Ne, jde o nepovinné pravidlo. Podle § 7 Abs. 1 Satz 3 HeizkostenV lze spotřebu stanovit podle uznávaných technických pravidel, pokud je volně vedené potrubí převážně neizolované, a proto se podstatná část spotřeby nezaznamenává. Za uznávané pravidlo se považuje doplňkový list o teple z potrubí (Beiblatt Rohrwärme) k normě VDI 2077.

Doplňkový list k VDI 2077 k tomu uvádí kontrolní kritéria. Rozhodující je především míra zachycení — podíl tepla naměřeného na otopných tělesech na celkovém teple pro vytápění. Pokud je nižší než 34 procent a rozložení spotřeb je zároveň nápadně nerovnoměrné, přichází v úvahu korekce tepla z potrubí.

Ne. Nařízení hovoří o volně vedeném potrubí. Podle judikatury Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof, BGH) potrubí vedené pod omítkou nebo v potěru není volně vedené; pravidlo se na něj nevztahuje.

Náklady na výpočet a rozdělení patří k nákladům na měření spotřeby a vyúčtování a jsou v zásadě přenositelné na nájemce (§ 7 Abs. 2 HeizkostenV). Předpokladem je, že použití korekce tepla z potrubí je přípustné.

Ano. Nejudržitelnějším řešením je izolovat volně vedené potrubí — problém pak vůbec nevznikne. Kromě toho může dopady zmírnit vyšší podíl plochy v rozúčtovacím klíči, pokud je změna klíče přípustná.

U přístrojů s dálkovým odečtem k tomu není nutný termín v bytě: mezistavy k datu vystěhování se zjistí z uložených rádiových dat. Náklady na spotřebu se rozdělí podle těchto hodnot, základní náklady poměrně podle doby nájmu (§ 9b HeizkostenV).

Oznamte nám prosím změnu s datem vystěhování a nastěhování, jménem nového uživatele a — pro měsíční informaci o spotřebě — jeho kontaktními údaji. Čím dříve oznámení obdržíme, tím přesněji lze spotřebu a náklady rozdělit.

Ano. Za rozdělení při změně uživatele se účtuje samostatný poplatek. Fakturujeme jej zásadně vlastníkovi. Pokud je v nájemní smlouvě ujednáno, že tyto náklady nese nájemník, sdělte nám to prosím — poplatek pak ve vyúčtování přiřadíme nájemníkovi. Pozadí: podle judikatury BGH nepatří náklady na změnu uživatele k provozním nákladům přenositelným na nájemce; bez smluvního ujednání je nese pronajímatel.

Pokud rozdělení podle naměřených hodnot není možné, rozdělí se i náklady na spotřebu výpočtem — podle denostupňů, které vyjadřují typickou potřebu tepla v jednotlivých měsících, nebo poměrně podle času. Teplá voda se pak rozdělí poměrně podle času.

Průběžná (měsíční) informace o spotřebě (UVI, unterjährige Verbrauchsinformation) Vás každý měsíc informuje o Vaší spotřebě tepla a teplé vody za předchozí měsíc — s porovnáním s předchozím měsícem, se stejným měsícem předchozího roku a s průměrným uživatelem. Můžete tak své chování při spotřebě včas upravit.

Ano. Jakmile jsou instalovány přístroje s dálkovým odečtem, musí být uživatelům měsíčně poskytována informace o spotřebě (§ 6a HeizkostenV). Protože od roku 2027 musí mít všechny přístroje dálkový odečet, týká se povinnost pak prakticky každého bytového domu s ústředním vytápěním.

Ne. Povinnost existuje vůči všem uživatelům, tedy vůči všem, kdo užívají vytápěné prostory — nájemníkům stejně jako vlastníkům jednotek, kteří v nich sami bydlí, a komerčním uživatelům. Ve WEG (společenství vlastníků jednotek) je povinno společenství vůči vlastníkům, u pronajatého bytu pronajímající vlastník vůči svému nájemníkovi (§ 1 Abs. 2 Nr. 3 HeizkostenV). Rozdíl je jen v právu na snížení o 3 procenta: náleží nájemníkům, nikoli však jednotlivému vlastníkovi vůči společenství.

Uživatel, tedy nájemník, který byt obývá. Informace má umožnit tomu, kdo spotřebu skutečně ovlivňuje. K tomu potřebujeme prostřednictvím správy kontaktní údaje nájemníka.

Zpravidla e-mailem nebo prostřednictvím online portálu. Pro uživatele bez e-mailové adresy dohodneme se správou jiný způsob.

Nařízení o nákladech na vytápění vyžaduje informaci jen pro vytápění a teplou vodu. Studená voda do ní nespadá.

Pokud informace o spotřebě přes povinnost není poskytnuta, smí si nájemník snížit svůj podíl na nákladech na vytápění o 3 procenta (§ 12 HeizkostenV). Ve vztahu jednotlivého vlastníka jednotky ke společenství toto právo na snížení neplatí.

UVI ukazuje hodnoty spotřeby, nikoli vyúčtované náklady. Závazné je teprve roční vyúčtování, protože náklady budovy a spotřeby všech uživatelů jsou známy až na konci zúčtovacího období.

U MEVIO ne. Informace jde e-mailem přímo uživatelům nebo se vkládá do zákaznického portálu příslušného správce domu, pokud nějaký existuje. Vlastní portál pro uživatele záměrně neprovozujeme — byl by to další přístup, který by si téměř nikdo měsíčně neotevíral.

Aktuální údaje o uživatelích a pro zasílání e-mailem e-mailové adresy uživatelů. Změny uživatelů musí být oznámeny bez zbytečného odkladu, jinak informace dojde nesprávnému příjemci. Pro uživatele bez e-mailové adresy dohodneme způsob se správou.

Povinnost má vlastník budovy, v praxi to přebírá pověřená měřicí služba. Ve společenství vlastníků jednotek organizuje provedení správa; příjemci jsou uživatelé, tedy obyvatelé bytů.

Od 1. ledna 2022 měsíčně, jakmile jsou instalovány přístroje s dálkovým odečtem (§ 6a Abs. 1 HeizkostenV). Protože od roku 2027 musí mít všechny indikátory nákladů na vytápění a měřiče tepla dálkový odečet, týká se povinnost pak prakticky každého bytového domu s ústředním vytápěním.

Spotřebu za poslední měsíc v kilowatthodinách, porovnání s předchozím měsícem a se stejným měsícem předchozího roku, pokud jsou hodnoty k dispozici, a porovnání s normovaným nebo srovnávacími testy zjištěným průměrným uživatelem stejné kategorie uživatelů (§ 6a Abs. 2 HeizkostenV).

Náklady na informaci o spotřebě patří k nákladům na měření spotřeby a vyúčtování a podle § 7 Abs. 2 HeizkostenV jsou přenositelné na uživatele.

IDA znamená „Informationen in der Abrechnung“, tedy informace ve vyúčtování. Od novely Nařízení o nákladech na vytápění, která nabyla účinnosti 1. prosince 2021, musí každé vyúčtování nákladů na vytápění obsahovat doplňující údaje, které pomáhají zařadit vlastní spotřebu do souvislostí (§ 6a Abs. 3 HeizkostenV).

Podíly použitých nositelů energie, u dálkového tepla navíc emise skleníkových plynů a faktor primární energie, obsažené daně, poplatky a cla, porovnání s předchozím rokem očištěné o vliv počasí, porovnání s průměrným uživatelem a také kontaktní místa pro energetické poradenství a informace o řešení sporů.

Spotřeba se přepočítá klimatickým faktorem Německé meteorologické služby (Deutscher Wetterdienst) pro dané místo. Porovnání s předchozím rokem tak ukazuje, jak se změnilo Vaše vlastní chování — a ne to, zda byla zima mírná, nebo studená.

Početní srovnávací uživatel stejné kategorie uživatelů, normovaný nebo zjištěný ze srovnávacích hodnot. Porovnání slouží k orientaci; odchylky může vysvětlit poloha bytu, počet obyvatel nebo práce z domova.

Ne. IDA je informační strana. Rozdělení nákladů na základní náklady a náklady na spotřebu tím zůstává nedotčeno.

IDA je součástí ročního vyúčtování. Průběžná informace o spotřebě (UVI) naproti tomu informuje měsíčně o spotřebě za předchozí měsíc, pokud jsou instalovány přístroje s dálkovým odečtem. Obě vycházejí z § 6a HeizkostenV.

Pokud předepsané informace chybí, smí si nájemník snížit svůj podíl na nákladech na vytápění o 3 procenta (§ 12 Abs. 1 HeizkostenV).

Nařízení o nákladech na vytápění vyžaduje transparentnost ohledně toho, jaká část nákladů na energii připadá na daně, poplatky a cla — například energetickou daň, cenu CO₂ nebo daň z přidané hodnoty. Je tak vidět, z čeho se cena energie skládá.

Interoperabilní indikátory nákladů na vytápění s dálkovým odečtem, měřiče tepla, vodoměry teplé a studené vody a také hlásiče kouře, na přání s dálkovou kontrolou. Pracujeme nezávisle na výrobci; již instalované přístroje, které tyto požadavky splňují, lze zpravidla dále používat.

Přístroje se vyměňují, když uplyne jejich lhůta ověření, baterie dosáhne konce životnosti, přístroj je vadný nebo povinnost dálkového odečtu vyžaduje výměnu.

Podle německého práva o měření a ověřování (Mess- und Eichrecht) platí: vodoměry studené vody každých šest let, vodoměry teplé vody a měřiče tepla každých pět let. V praxi se měřič při uplynutí lhůty vymění za nový, ověřený přístroj.

Ne. Indikátory nákladů na vytápění nejsou měřidly ve smyslu práva o ověřování, ale zaznamenávají podíly. Elektronické přístroje se zpravidla vyměňují přibližně po deseti letech, když je baterie vybitá.

Ne, už ne dlouho. Odpařovací indikátory nelze odečítat na dálku. Proto musely být do 31. prosince 2026 nahrazeny elektronickými přístroji s dálkovým odečtem (§ 5 Abs. 3 HeizkostenV).

U jednotné stupnice ukazují všechny indikátory nákladů na vytápění v domě jednotky podle stejného měřítka; rozdílný výkon otopných těles se zohlední až ve vyúčtování pomocí hodnoticích faktorů. U produktové stupnice je faktor příslušného otopného tělesa již uložen v přístroji, zobrazení je tedy už ohodnocené.

Otopné těleso se může zdát chladné, a přesto být teplejší než místnost, například protože ventilem prosakuje teplá voda nebo ho spoluohřívá stoupačka. Elektronické indikátory nákladů na vytápění začínají podle normy DIN EN 834 načítat, jakmile jsou překročeny určité teplotní prahy. Takto vzniklé jednotky jsou zpravidla malé.

Termín oznamujeme včas. Výměna indikátoru nákladů na vytápění trvá jen několik minut na otopné těleso; u vodoměrů se krátce uzavře voda. Stavy starých přístrojů se zdokumentují, aby vyúčtování zůstalo úplné.

Ano, nebo Vámi pověřená osoba, protože pro výměnu je nutné vstoupit do bytu. Uživatelé jsou povinni strpět instalaci a výměnu přístrojů (§ 4 Abs. 2 HeizkostenV). Pokud se termín nemůže uskutečnit, domluvíme nový.

Pokud vytéká voda, ihned prosím zavřete uzavírací ventil a informujte správce domu nebo domovníka. Poškozené nebo odpadlé přístroje prosím také nahlaste správě nebo přímo nám; zajistíme náhradu. Přístroje sami neodstraňujte — narušuje to měření.

Elektronické indikátory nákladů na vytápění zobrazují na displeji střídavě aktuální hodnotu a další údaje. Trvale prázdný displej nebo chybové hlášení ukazuje na poruchu. Protože přístroje s dálkovým odečtem své hodnoty přenášejí, poruchy si většinou všimneme i my.

Měřič tepla měří, kolik otopné vody protéká bytem, a teplotu v přívodu a zpátečce. Z průtoku a teplotního rozdílu vypočítá vydané teplo v kilowatthodinách. Na rozdíl od indikátorů nákladů na vytápění tak poskytuje absolutní naměřenou hodnotu.

Oba měří proteklé množství vody v metrech krychlových. Vodoměry teplé vody jsou konstruovány pro vyšší teploty a většinou jsou označeny červeně, vodoměry studené vody modře. Liší se také lhůty ověření: šest let pro vodoměry studené vody, pět let pro vodoměry teplé vody.

Většinou za tím stojí malý únik: kapající kohoutek, protékající splachovací nádržka nebo netěsný ventil. Zavřete všechna odběrná místa a několik minut sledujte vodoměr. Pokud se dál točí, měla by být příčina odstraněna.

Každý měřič pracuje v rámci přípustných tolerancí měření a nejmenší průtoky se zaznamenávají až od prahu rozběhu. K tomu přistupují odběrná místa bez vlastního měřiče, například ve sklepě nebo na zahradě. Rozdíl je proto normální a ve vyúčtování se rozdělí společně s ostatními náklady.

Moderní přístroje rozpoznají pokusy o manipulaci, jako je sejmutí, zakrytí nebo ovlivnění magnetem, a hlásí je rádiem. Manipulace není maličkost, ale může být trestná jako podvod. Spotřeba se v takovém případě odhadne.

Častými příčinami jsou vzduch v otopném tělese nebo zaseknutý kolík ventilu pod termostatickou hlavicí. Odvzdušnění často pomůže okamžitě. Pokud těleso zůstane studené, informujte prosím správce domu, aby bylo zařízení prověřeno.

Jen po dohodě s pronajímatelem, resp. správou. Pokud se otopné těleso demontuje nebo nahradí, musí být znovu namontován a ohodnocen i indikátor nákladů na vytápění. Informujte nás prosím předem — jinak už měření nebude odpovídat a spotřeba se bude muset odhadnout.

Nájem měřicích přístrojů je přenositelný na nájemce a rozděluje se ve vyúčtování nákladů na vytápění. Pokud vlastník přístroje koupí, nejsou pořizovací náklady provozními náklady; přenositelné pak zůstávají průběžné náklady na ověření, odečet a vyúčtování.

To závisí na objektu: na počtu přístrojů, na tom, zda se pronajímají, nebo kupují, a na požadovaném rozsahu služeb. Proto kalkulujeme nabídku pro každou nemovitost, v níž jsou přístroje, montáž a vyúčtování uvedeny odděleně. Průběžné náklady na nájem přístrojů, odečet a vyúčtování jsou přenositelné na uživatele.

Ano. Podle bavorského stavebního řádu (Bayerische Bauordnung) musí být ložnice, dětské pokoje a chodby, přes které vedou únikové cesty z obytných místností, vybaveny hlásiči kouře. Pro stávající byty platí povinnost od 1. ledna 2018.

Nejméně jeden v každé ložnici, každém dětském pokoji a každé chodbě, přes kterou vedou únikové cesty z obytných místností. Velké nebo členité místnosti mohou podle normy DIN 14676 vyžadovat více hlásičů. Počet stanovíme při montáži pro každý byt.

Jednou ročně, v odstupu dvanácti měsíců s časovým oknem plus/minus tři měsíce (DIN 14676). Kontroluje se mimo jiné funkce, otvory pro vnikání kouře, okolí a napájení.

U hlásičů kouře s dálkovou kontrolou ne: kontrolují svůj stav samy a hlásí ho rádiem. U přístrojů bez dálkové kontroly je jednou ročně nutný termín v bytě.

Ne. Hlásiče kouře rozpoznávají kouř pomocí optické měřicí komory. Přístroje s dálkovou kontrolou přenášejí jen stavové údaje, jako je stav baterie, znečištění nebo demontáž — žádné obrázky, žádné zvuky.

Krátké pípnutí v pravidelných intervalech většinou ukazuje na slabou baterii nebo poruchu. Hlasitý nepřerušovaný tón je poplach. Při poplachu nejprve zkontrolujte, zda nehoří. Při hlášení poruchy prosím informujte správce domu nebo nás, aby byl přístroj zkontrolován nebo vyměněn.

Častými příčinami jsou vodní pára, prach při renovacích nebo výpary z vaření. Většinu přístrojů lze ztišit tlačítkem uprostřed. Vyvětrejte místnost. Pokud se planý poplach opakuje, nahlaste to prosím, aby byl přístroj zkontrolován.

Ne. Barva uzavře otvory pro vnikání kouře a přístroj přestane fungovat. Kvůli renovacím se na nás prosím obraťte; přístroj lze po dobu prací ochránit a poté musí být opět funkčně umístěn.

Nejpozději deset let po uvedení do provozu, při závadě i dříve. Lhůty sledujeme u každého přístroje.

Instalace je věcí vlastníka; vyplývá to ze stavebních řádů spolkových zemí. Kdo musí zajistit provozuschopnost, je v jednotlivých zemích upraveno různě — v Bavorsku ji v zásadě nese bezprostřední držitel, tedy obyvatel, pokud ji vlastník nepřevezme sám. V praxi přebírá údržbu většinou společenství usnesením, protože jen tak lze doklady vést jednotně.

Ano. BGH rozhodl, že společenství může usnesením rozhodnout o jednotné instalaci a jednotné údržbě — i pro byty, které vlastník již sám vybavil. Jednotné řešení slouží prokazatelnosti, a je proto kryto uvážením společenství.

Zde je třeba rozlišovat. Náklady na pravidelnou údržbu a kontrolu jsou přenositelné jako ostatní provozní náklady. Náklady na pořízení přístrojů nikoli — a náklady na nájem hlásičů kouře BGH v roce 2022 rovněž prohlásil za nepřenositelné, protože nájemné ekonomicky nahrazuje pořizovací náklady.

Obojí je možné. Pořízení i nájem nese v obou případech vlastník — přenositelná je vždy jen údržba. Nájemné však vzniká každý rok znovu, koupě jen jednou. Nájemní modely zato nabízejí pohodlí při výměně vadných přístrojů, většinou však na dlouhou dobu vážou na jednoho poskytovatele. Rádi pro Vaši nemovitost propočítáme obě varianty.

Od roku 2023 si pronajímatel a nájemník dělí náklady na CO₂ podle zákona o rozdělení nákladů na oxid uhličitý (Kohlendioxidkostenaufteilungsgesetz). U obytných budov se podíl řídí emisemi CO₂ na metr čtvereční obytné plochy v deseti stupních; u nebytových budov se v současnosti dělí napůl.

Pronajímatel stanoví rozdělení ve vyúčtování nákladů na vytápění na základě údajů o CO₂ od dodavatele a svůj podíl odečte od přenositelných nákladů. Pokud rozdělení chybí, smí si nájemník snížit svůj podíl na nákladech na vytápění o 3 procenta.

Ne. Tepelná čerpadla, dřevěné pelety nebo solární termika nezpůsobují náklady na CO₂ ve smyslu zákona o obchodování s emisemi z paliv (Brennstoffemissionshandelsgesetz). Pak není co rozdělovat.

Od 1. ledna 2023. Zákon o rozdělení nákladů na oxid uhličitý (CO2KostAufG) platí pro všechna zúčtovací období, která začínají tohoto dne nebo později. Předtím nesli náklady na CO₂ jako součást nákladů na vytápění sami nájemníci.

Podle stupňovitého modelu s deseti stupni. Rozhodující jsou roční emise CO₂ budovy na metr čtvereční obytné plochy. Čím horší energetická bilance, tím vyšší podíl pronajímatele: od 0 procent pod 12 kg CO₂/m² až po 95 procent od 52 kg CO₂/m².

Pak nájemník nejprve sám vyúčtuje náklady na CO₂ s dodavatelem a podíl pronajímatele od něj následně požaduje zpět — do dvanácti měsíců poté, co obdržel fakturu od dodavatele.

Prověříme doby trvání a výpovědní lhůty dosavadní smlouvy o službách a smlouvy o nájmu přístrojů, naplánujeme přechod k nejbližšímu možnému termínu a převezmeme kmenová data, čísla měřičů a hodnoty z předchozího roku, aby vyúčtování plynule navazovalo.

Ne nutně. Pokud jsou již instalovány interoperabilní přístroje s dálkovým odečtem, lze je dále používat. Pokud jsou nové přístroje tak jako tak na řadě, například protože končí smlouva o nájmu přístrojů, spojíme výměnu s přechodem.

Počet bytových a nebytových jednotek a — pro porovnání s dosavadními náklady — poslední vyúčtování nákladů na vytápění, pokud možno bez osobních údajů jednotlivých uživatelů.

Nařízení o nákladech na vytápění platí i pro bytové vlastnictví. Vyúčtování nákladů na vytápění je součástí ročního vyúčtování společenství. Pronajímající vlastníci pak hodnoty použijí pro vyúčtování provozních nákladů vůči svým nájemníkům.

Protože údaje o spotřebě jsou díky dálkovému odečtu k dispozici průběžně, vyhotovíme vyúčtování do sedmi dnů poté, co jsou k dispozici všechna data a náklady v úplnosti.

Ano, jakmile stávající smlouvy skončí nebo je lze vypovědět. Rozhodující jsou doby trvání a výpovědní lhůty smlouvy o službách a — pokud jsou přístroje pronajaté — smlouvy o nájmu přístrojů. Obě mohou běžet různě dlouho.

To upravuje příslušná smlouva. Obvyklé jsou výpovědní lhůty tři až dvanáct měsíců ke konci doby trvání; pokud se lhůta zmešká, smlouva se často automaticky prodlouží. Výpověď by měla být podána písemně nebo v textové formě a prokazatelně.

Ke konci zúčtovacího období, ve většině budov tedy k přelomu roku. Dosavadní poskytovatel pak úplně vyúčtuje poslední rok a nový začne s čistým rozhodným dnem.

Pro úplné vyúčtování jsou potřeba údaje o uživatelích a plochách, čísla přístrojů a měřičů, hodnoty k rozhodnému dni, hodnoticí faktory, rozúčtovací klíč a hodnoty z předchozího roku. Povinnost vydání vyplývá především ze smlouvy; měla by proto být upravena již při uzavření smlouvy.

Ne pouze kvůli změně poskytovatele. Stanovený rozúčtovací klíč lze změnit jen v případech podle § 6 Abs. 4 HeizkostenV, například po stavebních opatřeních, která šetří energii na vytápění, a jen k začátku zúčtovacího období.

Průběžné náklady na nájem přístrojů, odečet a vyúčtování zůstávají přenositelné na nájemce (§ 7 Abs. 2 HeizkostenV). Pokud společenství koupí nové přístroje, nejsou pořizovací náklady naopak provozními náklady a financují se z fondu oprav (Instandhaltungsrücklage) nebo mimořádným příspěvkem.

To závisí na budově. V nezrekonstruovaných domech se největší množství tepla většinou ztrácí obvodovými stěnami, okny a střechou. Které opatření se vyplatí nejvíce, ukáže individuální plán renovace (Sanierungsfahrplan) od energetického poradce.

V zásadě nejprve obálka budovy, potom vytápění. Když je budova zateplena, klesne potřeba tepla a nové vytápění může být dimenzováno menší. Tepelné čerpadlo navíc pracuje efektivněji, pokud díky dobré izolaci stačí nízké teploty přívodu.

Ano, některé povinnosti dovybavení: strop nejvyššího podlaží musí být zateplen, pokud nesplňuje minimální tepelnou ochranu (§ 47 GEG), neizolované přístupné rozvody topení a teplé vody v nevytápěných prostorách je nutné izolovat (§ 71 GEG) a mnoho olejových a plynových kotlů s konstantní teplotou se po 30 letech již nesmí provozovat (§ 72 GEG). Kdo obnovuje vnější stavební prvky, musí dodržet minimální hodnoty podle § 48 GEG.

Na jednotlivá opatření na obálce budovy a na technických zařízeních jsou k dispozici dotace přes BAFA (Spolkový úřad pro hospodářství a kontrolu vývozu), na výměnu vytápění dotace přes KfW (německou státní rozvojovou banku) a k tomu zvýhodněné úvěry na komplexní renovace. Dotuje se i energetické poradenství. Žádosti je zpravidla nutné podat před zahájením opatření; podmínky se mění poměrně často.

Energetická opatření na společném vlastnictví jsou stavební změny, o nichž může shromáždění vlastníků rozhodnout prostou většinou (§ 20 Abs. 1 WEG). Kdo nese náklady, upravuje § 21 WEG: platí všichni vlastníci, pokud bylo usnesení přijato více než dvěma třetinami odevzdaných hlasů a polovinou spoluvlastnických podílů, nebo pokud se náklady v přiměřené době vrátí.

Energetické modernizace opravňují ke zvýšení nájemného o 8 procent nákladů ročně, s horní hranicí 3 eura za metr čtvereční během šesti let, u nájemného pod 7 eur za metr čtvereční 2 eura (§ 559 BGB). Pro dotovanou výměnu vytápění platí alternativně § 559e BGB. Modernizace musí být oznámena nejpozději tři měsíce předem (§ 555c BGB).

Výhradně pro vyúčtování, zákonem předepsané informace, jako je měsíční informace o spotřebě, a provoz přístrojů. Nařízení o nákladech na vytápění výslovně omezuje použití údajů na tyto účely (§ 6b HeizkostenV).

Přístroje zaznamenávají kumulované hodnoty spotřeby, nikoli údaje o pohybu nebo přítomnosti. Pro vyúčtování a měsíční informaci se hodnoty zpracovávají souhrnně.